Osmnáct je víc než pět

Vydáno 26.3.2008

Komu připadá pět štěňat opravdu málo, může se léčit u nás. Od čtvrtka 20. března máme nových osm od Nely a od úterý 25. března dalších pět od Adélky. Jsou to ovšem štěníci pro radost. Jsou nesmírně vitální a silní, dobře přibírají a mámy se výborně starají. Navíc všechny tři holky nemají mezi sebou žádné nevyřízené účty (pro nás je to samozřejmost, ale nebývá tomu tak všude), klidně celý den leží se štěňaty, pak vstanou, všechny tři se jdou vyvenčit na zahradu, vrátí se zpátky, přepočítají si své kluky a holky, očistí je a opět mezi ně zalehnou.

Samozřejmě nejvíc otrnulo Berušce, už si ta svoje hlídá méně úzkostlivě a velmi ji zajímá, co se podává u stolu. Když večer ztichne dům a mělo by být slyšet jen praskání polínek v peci, nezúčastněnému posluchači by mohlo připadat, že nezabloudil k nám, ale do strašidelného mlýna. Je slyšet těžké oddechování, chrápání, semtam vykvíknutí a hlavně mlaskání osmnácti pusinek.

Na fotky se nám ale vešly holky jen samostaně, na všechny tři na hnízdech nemáme tak velký objektiv. V kuchyni to vypadá jako v jedné staré židovské anekdotě, v té o paní domu, jíž připadal její dům malý a rabín jí poradil vzít k sobě ještě tchýni, babičku, obě děti a jejich děti a pak ještě kozu, ovce, beránka... Už teď je nám jasné, že až všechna Véčka, Wéčka a X-ka vyletí z hnízdeček ke svým lidem, budeme mít tu největší kuchyň na světě.

A to ještě neřekl svoje poslední maminkovské slovo Škopík...