Záhada PPPO vyřešena

Vydáno 10.6.2007

Všechno se vysvětlilo samo. Štěníkům byly v pátek tři týdny a na svět se koukají od devátého dne. Teď už normálně po psím způsobu běhají po kuchyni, perou se spolu, papají z misky a štěkají. U každého vrhu si říkáme, že taková štěňata jsme ještě neměli. Tak hlasitá, tak velká, tak početná, případně vůbec taková (platí pro vrh A). Štěňata z vrhu R jsou zatím naše nejpokročilejší. Jejich aktivita by odpovídala spíše pátému týdnu života. Celá záhada PPPO vlastně nebyla zaviněna samotným pelíškovým okrajem, ale spíše tím, že zmíněný okraj bránil štěníkům v rozletu.

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům,
a jsme zde Zemí spjatí.

Nyní už jim hrouda nohy nevíže, hravě překonala překážku a čile prozkoumávají všechna zákoutí naší kuchyně. Leč... Leč i kuchyně má svoje limity, a přestože by ráda, zatím je jim bití hlavou o příborník k ničemu. Tam tedy jejich duch přestal růst v výš a v klidu se uložila ke spánku v místě, kde je touha opustila a přemohla normální štěněčí únava.

Zatím nevíme, co se stane, až se probudí. Jestli to půjde tímhle tempem dál, až půjdou ve dvou měsících ke svým novým lidem, mohla by to být už pěkně zmoudřelá štěňata. A my máme ještě měsíc na vyluštění záhady PJSTŠTN (Proč jsou sakra tyhle štěňata tak napřed).