Pařez interšampionem

Vydáno 17.11.2006

Když přijde obyčejná obálka z Belgie, Modří už vědí, že v nejbližší době bude následovat papírová roura. Také nám taková přišla a poštovní donašeč ji zastrčil surově za mříž na dveřích. V takovém balení totiž chodí diplom, v němž vám FCI blahopřeje k získání titulu Interšampiona.

Ta, o níž je řeč nám přišla 1. listopadu a patřila našemu Pařezovi. Když tak člověk vyndává a roluje tu věc, do níž Pařez proměnil své CACIBy, ukápne mu slza a zavzpomíná. Na to, jak zpočátku Nela ani nedokázala vyskočit na boudu, jak byla malá a tlustá, takže jsme jí začali říkat Pařez, jak jsme jí byli ukradení a jak nám přišla divně puntíkovatá. Ale pak přijdou vzpomínky na první získané pohárky a vítězství. A také na to, jak jsme se dlouho báli, abychom nebyli jen Ti s tou Nelou, co až zestárne, nikdo o nich už nebude vědět. V době své největší slávy byla opravdu úspěšná a za celou svoji kariéru získala pouze jednu Velmi dobrou. Navíc od pana dr. Reisingera, jenž jí rok předtím nechal zvítězit v soutěži O pohár střední a východní Evropy. Jinak odešla málokdy poražená. Byli jsme napjatí, zda svoji pověst potvrdí i jako matka, ale ani v tom nás nezklamala. Je výborná máma a její štěňata jdou v jejích stopách. V prvním vrhu nám dala dva šampiony a její dcera Adélka je její dobrou následovnicí. Synek z druhého vrhu, jemuž říkáme Máčo, byl zatím na šesti výstavách a šestkrát ve třídě zvítězil. Také holčička Vrtule, která se připravuje na výstavní kariéru v Jihoafrické republice, si zatím vede stejně dobře.

Interšampiona jsme oslavili, ale přesto Pařez trochu znervozněl, když jsme jí navlékli výstavní vodítko. Přihlásili jsme ji totiž na mezinárodku a klubovku do Nitry. Když jsme si před cestou kontrolovali doklady, zjistili jsme, že na poslední výstavě jsme s ní byli přesně před rokem, 5. listopadu, také v Nitře. Vloni tady Pařez dostal slovenského CAC a CACIB a my jsme se pokusili ten šampionát dodělat. A povedlo se to, Nela získala svůj další slovenský CAC a tím také titul Šampion krásy Slovenska (v pěti letech, po dvou vrzích a dvanácti štěňatech !). A aby toho nebylo málo, protože jsme členy i Beagleclubu Slovenska, vítězství v minulých letech Pařezovi zajistila i titul Slovenského klubového šampiona.

Nele tedy během jednoho týdne přibyly tři tituly šampiona a my jsme jí slíbili, že už jí skutečně dáme pokoj. A proč ne. U nás na dvorku i v přilehlém okolí vyhrála co mohla a cestování dvakrát nemusí. Popřejeme jí tedy stálé zdraví, hodně smrádků na válení a když nám dá ještě jednu holčičku nebo kluka jako jsou Máčo, Adélka a Vrtule, bude mít vystaráno o zasloužený důchod.