Jsme úplně normálni II

Vydáno 30.4.2006

Praha i České Budějovice leží na stejné řece. Na Vltavě. Tahle divná souvislost nás napadla po dnešní mezinárodní výstavě v Praze. Možná přece jen nebudeme úplně normální...

Na Mezinárodní výstavu psů do Prahy jsme zase jednou odjížděli s mírným mrazením v zádech. Bígly zde měl posuzovat zahraniční rozhodčí a to byl právě důvod toho mrazení. Měli jsme stlach, zda pan lozhodčí není tak tlochu Malťan. A on byl, dokonce ne trochu, ale úplně. Když někdo žije na Maltě, je to prostě Malťan. Pokud si jeho jméno zadáte do Google, vyjede vám spousta výstav, na nichž posuzoval všechna možná plemena a také to, že doma na Maltě je nejlepším dospělým handlerem. Se psy to umí a není se tedy proč divit jeho důraznému přání hned z počátku posuzování, totiž že si nepřeje, aby psi byli v kruhu čímkoliv krmeni. V tom okamžiku se několik přítomných psů změnilo na neřízené střely, protože piškot je pro bígla velmi spolehlivé dálkové ovládání a když vám ho někdo vypne...

Přihlášeno bylo přes sedmdesát pejsků a tak se pan rozhodčí snažil co nejvíce posuzování urychlit. Posudky však nešidil, každému psovi věnoval dost času, jeho posudky jsou obsáhlé a výstižné a když určoval pořadí, rozhodoval se dlouho. Omezil však hluchá místa mezi posuzováním jednotlivých tříd, takže se neodbylo ani jedno fotografování vítězů třídy. Možná to bylo proto, že titul CAC panu rozhodčímu nepřišel až tak důležitý a nechal se vyfotit až s BOBem. Proto také nemáme žádný záběr našich pejsků ze stupňů vítězů, ačkoliv jsme zase nedopadli vůbec špatně. Hepík s Adélkou skončily Výborná 4 a 3, Otylka v šampionech Výborná 2 a Res. CAC, Áda s Beruškou Výborní 1 a CAC. A nakonec  Škopek pana rozhodčího zaujal natolik, že odešel s oceněním Výborná 1, CAC a CACIB. O ten se utkal právě s Beruškou. Pana rozhodčího jsme nakonec přece jen museli o fotografii požádat, měli jsme totiž ze všech těch CACů velkou radost. Beruška dnešním dnem získala titul Český šampion a Škopek titul Junioršampion. A aby toho nebylo málo, získali Áda s Otylkou v závěrečných soutěžích opět celkové druhé místo v soutěži o Nejkrásnější pár. Máma tak mohla mít Dejá Vu (česky Deža ví, opak Deža neví), ale nakonec procitla a vzpomněla si spíše na Kartézia a jeho poučku o tom, že bez gumovek se nemá lézt do řeky. A je jedno, zda jednou nebo dvakrát. Sice jsme jako před týdnem uzavřeli dva šampionáty a získali stejné umístění v soutěži párů, ale ten pražský pohár má víčko a nedají se v něm pořádně koupat medaile.