Zkoušky

Vydáno 1.11.2005

Tak jsme v sobotu a v neděli s holkama završily sezónu. To "y" na konci není chyba, je to schválně, protože s námi nejel žádný kluk. Ale počkat, jsme holky bíglí, tak jaképak završily. Bíglí holky nezavršujou. Protože je řeč o BZH BC ČR (barvářských zkouškách honičů Beagleclubu České republiky), bíglí holky prostě přijedou, udělají a zase odjedou.

V sobotu jsme zkoušky dělaly tři, Adélka, Škopek a Denebola, v neděli jely Cecilka s Beruškou, ta si potřebovala opravit III. cenu z Rakovníku. Tedy nepotřebovala, ale náš člověk si vzal do hlavy, že to hloupě vypadá, když bydlíme u lesa, její táta je šampion práce a ona chodila za školu a udělala je jen tak tak. A znáte lidi. Jsou hrozně paličatý a špatně poslouchají, o tom, jak jsou žraví se ani nebudu zmiňovat, to je jiný příběh. Takže když si náš člověk něco vezme do hlavy, můžete na něj volat, křičet, zkoušet to po dobrým i po zlým, nehnete s ním.

Zkoušky byly v Hlavenci kousek za Prahou, a i když bylo trošku zima, nepršelo, a náš člověk jel docela pomalu a vůbec nebyl nervózní. Napřed jsme si myslely, že to bylo kvůli tomu cvičení. Naši lidé totiž sehnali prasátko až na poslední chvíli, ne jako vloni , takže poslední týden do zkoušek jsme cvičily opravdu jako divé. Měly jsme dojem, že už všechno umíme, a zdálo se, že i náš člověk si to myslí, a proto je tak neobvykle klidný. Až v Hlavenci se ukázalo, že byl klidný proto, že zkoušky s námi skládala naše panička.

No, snažily jsme se, pět je opravdu víc, než třeba loňští dva, ale nemohly jsme to těm našim lidem pokazit, takže jsme přivezly dvě první ceny (Beruška a Adélka) a tři druhé (ten zbytek). Jediné, s čím jsme nepočítaly, bylo prasátko. Náš člověk zase jako vloni tak dlouho otravoval souseda, až ten na prasátko tentokrát zapomněl. Už to vypadalo, že bude muset jít nějaké malé uloupit do nějakého prasečáku, když se soused praštil do hlavy a vzpomněl si, že ve vedlejší vesnici jich minulý den zastřelili sedm (Chrise, Harryho, Lea, Britta a ty ostatní), stačilo jen přijet a vybrat si. Náš člověk vybral asi sedmdesátikilový kousek a ten jsme se učily vystopovat a bafnout na něj. Jenomže v Hlavenci sehnali pořadatelé jen zajíce, ještě k tomu opelichaného a vycpaného, prý aby se s ním nemuseli tolik tahat. A na zajíce se nebafá, zajíci se honí, ale nesmí být mrtví dvacet let, jako tenhle. Ten totiž vypadal, že ho nějaké paní sebrali s kabátu, a hodně dlouho do něj hučeli, že je prase. Marně. No, když jsme viděly, jak je naše panička smutná, hrály jsme s nimi tu hloupou hru na prase, co žádné prase není, a nakonec nám to ti myslivci okolo zbaštili. Ale můžem za nás holky říct, že to bylo naposled. Hafk.

Za ostatní mluvit nebudeme, i když bychom se mohly poptat, byl tam také Cecilky brácha Caddy , který bydlí v Plzni, a také udělal zkoušky v první ceně. Ale to je jiný případ, je to pes gaučový, takže z toho lesa byl tak pryč, že chodil vedle své paničky bez vodítka, a to už je úplně jiná liga. Co jiná liga, to už je úplně jinej sport. Hafkhafk.